Naše cesta pokračovala na horu Poledník, kde jsme poobědvali přinesené zásoby, Larissa okusila místní rekordně slabou kávu a výšlapem na rozhlednu jsme se dostali na nejvyšší bod celého výletu. Výhled na celé šumavské pásmo (pro některé z nás provázený závratí) stál za to. Následoval sestup do údolí přes Frantův most. Na věčnou gymplí památku (a jako tryznu za nepřítomné spolužáky) jsme postavili dvě mohylky (jednu velmi povedenou - vedoucí realizačního týmu byla Larissa), jednu ... také povedenou provedla samostatně Irena.

Unaveni celodenní tůrou - ušli jsme 20 faktických kilometrů, což je odhadem 30 normalizovaných kilometrů - jsme k večeru dorazili zpět do Prášil. Na verandě místní restaurace jsme povečeřeli (zmrzlinové poháry, americké brambory) a znovu se setkali s Čendou (ten stačil během výletu obsadit čestné místo v bicyklovém závodě) a s Čendovou Janou, která nás opět bravurně odtransportovala do Strakonic k našim zaparkovaným vozidlům.

Naposledy jsme se vyfotili, zapěli gymplí hymnu a rozjeli se do svých domovů. Díky Čendovi jsme strávili krásné chvíle, na které budeme všichni určitě s láskou vzpomínat.