Předem avizovaná meteorologická fronta s deštěm nás
nalezla skvěle připravené.
Čenda se již tradičně dostavil až na
konec, stihl však mezitím skvěle zaběhnout memoriál Ocelového Šumavského Čendy.
Náš návrat do civilizace byl oslavován
nejen gymply ale i místními i přespolními hasiči.
Pod vlajkou jsme se rozdělili, část gymplů
odjela za svými negymplími povinnostmi, část však hrdě nesla pochodeň gymplství do
druhého dne.
Vystoupili jsme i s potencionálními budoucími
gymply (z Čendova rodu) na místní Keltské oppidum, učinili jsme jménem gymplů zápis
do vrcholové knihy (s přímým telemostím přenosem k již opět virtuálnímu JC) a skončili jsme
v restauraci.
Krásná divoce kvetoucí šumavská květina symbolizuje
štastný konec celého putování. Lehká havárie Čendova mikrobusu při zpáteční
cestě skončila pouze leknutím, naše zážitky i prožitky se staly největší odměnou
právě skončeného Borolandu 2002.