Setkání se konalo v malebném otevřeném přístavku restaurace Biliar Klub v Dejvicích před hotelem Diplomat. Larissina volba restaurace byla mistrovská - v panujícím tropickém vedru bychom v uzavřené hospodě pravděpodobně nedožili noci. K večeru se spustila bouřka, blesk udeřil do protějšího domu, nám však v útulné hospodě bylo krásně, jídlo předčilo naše očekávání, závěrečné horké maliny a palačinky nás nadchly. Jedině teplá becherovka přinesla drobný chmur na Larissiny líce, naštěstí byla teplota nápojů více než vyvážena Markétiným ledovým červeným vínem.

Káju jsem neviděl od srazu v roce 1976. Léta se na něm podepsala širší lící a prošedivělou kšticí, způsob mluvy zůstal stejný. Ukázalo se k údivu nás všech, že Kája je výborný vypravěč a chodící kronika. Pamatuje si neuvěřitelné detaily z dávných dob. Nejdříve jsme ho podezírali, že si vymýšlí, ale jeho vzpomínky na taneční, školu a prázdninové cesty byly jako ostré paprsky světla do zaprášených zákoutí mé hlavy, jeho zásluhou jsem i já sklerotik znovu stopem projížděl Madarskem, byl na diskotéce v Rumunské Costinesti a kupoval zmrzlinu za 5 ley. Škoda, že jsme neměli magnetofon, Kájovy vzpomínky by potěšily srdce i ucho každého pravověrného sklerotického gympla.