Šárka (31.5.2003)

Start naší vědecko-historické výpravy Po stopách historické role bájné Šárky a Ctirada na pozdější gymplí vývoj byl pod McDonaldem na konečné tramvají. Hned úvod byl poznamenán nepředpokládanou komplikací - tramvaje měly výluku a účastníci akce se museli dopravit na místo srazu náhradními prostředky. Přesto se celá výprava sešla včas. Největší radost nám hned na začátku udělala Larissa - přinesla totiž již oplakávanou gymplí vlajku!
Po úvodní registraci a nezbytné akademické čtvrthodince, kterou bohužel nikdo další nevyužil, jsme vyrazili jarně romantickou přírodou vstříc úkolům, které jsme si odvážně předsevzdali.
Výškový bod Žabák (to je ten kde se Dáda učil horolezit) nás odměnil krásnou vyhlídkou na panorama rodné Prahy 6. Rozechvěni jsme začali plnit hlavní úkol akce - pomazání a následný rozptyl popele dětství neznámého gympla. S pohnutím jsme vzpomněli obětavého ale až chorobně plachého Cingra, který zajistil popel ale místo ptýlení zůstal ponořen do svých trubicozních tunel. Janiny rituální medoviny se zmocnil Venca ale (vědom si vážnosti situace) celou láhev nevypil.
Pomazání a následný rozptyl jsme museli urychlit, protože navzdory optimistickým předpovědím z Meteosatu se začalo rychle zatahovat a naše nechráněná náhorní poloha se stávala nebezpečnou.
Upravili jsme operativně trasu pochodu a přesunuli jsme se do hospody U Žabáka v Nebušicích. Tento přechodný azyl se však ukázal jako velmi nehostinný, hospoda mimo piva a čisté vody nenabízela unaveným poutníkům vůbec nic. Ačkoli nám Larissa z třídního fondu povolila neomezené čerpání, nebylo za co utrácet. Aspoň jsme tedy Larissu jmenovali čestnou ministriní financí jako odměnu za vzorné účetnictví.
Nejbližším autobusem jsme se přesunuli na Jenerálku. Autobus řídil gymplí příznivec a Larissin a Frantův známý - zastavil nám mimo zastávku přímo u hospody, čímž dokonale zmátl zbývající cestující.
Cílová hospoda nás uvítala cigaretovým dýmem, vrávorajícím hostinským a jedním rezervovaným stolem. Jídelní lístek byl na tabuli, kterou Vencovi zpitý hostinský nepovolil otočit - proto se aspoň tady na fotce můžeme podívat, co jsme si mohli objednat. Většinou zvítězili bramboráčky s pikantní směsí. Na mnoho gurmánských otázek hostinská (ta naštěstí vystřídala vyčerpaného hostinského) odpovídala poukazem na fakt, že hospoda je čtyřka a tedy musíme být rádi, že mají aspoň něco. Faktem je, že oproti první hospodě byla tato výrazně lepší.
Večer se nachýlil a Jana musela odjet. S ní odjela i část naší výpravy, nezlákána k dalšímu výletu ani příjemným pobouřkovým ovzduším. Přesto to naše nejocelovější jádro nevzdalo a celou trasu prošlo alespoň v opačném, tedy značně obtížnějším směru. Šárka po dešti byla liduprázdná, voňavá a krásná.
Naše putování jsme zakončili hranolky, zmrzlinou a koktejlem. Zhodnotili jsme akci jako vcelku úspěšnou a přes protivenství způsobená nepředvídaným deštěm jsme se již začali těšit na příští setkání. Předběžně je plánováno na podzim a bude ve znamení TYKVE.