Blaník - tykev (8.11.2003  I.strana)

web gympllu Bárta
Beneš
Cinger
Dvořáková
Fremr
Görnerová
Ludvík
Pražáková
Slepičková
Tejchmanová
  přípravy  video

Přípravy na Blanickou Tykev zahlcovaly internet již od léta. Nic nebylo ponecháno náhodě. Dádův ambiciozní plán komplexních motorizovaných přesunů kombinovaný s Janinou precizní organizací zajistil akci mimořádný úspěch. Dokonce i meteorologové na poslední chvíli zrušili původně plánovaný setrvalý déšt. Příjezdové trasy obou hlavních aut (Smíchov auto A, Dejvice auto B) se protly v prostoru i čase v Kondraci v 9:00. Účastníci vybavení příslušnou spojovací technikou těsně před akcí obdrželi heslo dne:
Chocholy blanických rytířů jsou zalévány teplými slunečními paprsky. Všeobecné nadšení a vítání bylo kaleno pouze avizovanou nepřítomností JC. Ten se však ke zděšení všech přítomných vynořil z virtuálního oblaku právě v okamžiku, kdy ho Larissa zásadním způsobem poslala za jeho zradu na tyqí myšlence do p...  Za to se jí JC  pokusil ztrestat přátelským zaškrcením. Larisse se nakonec podařilo ubránit a k dalšímu násilí už naštěstí nedošlo. Dojeli jsme ještě pro Hanku do Louňovic, zanechali tam auto A a autem B jsme se vrátili zase zpět.

   
Prohlédli jsme si vzácný kostel, Jirka zapsal naší návštěvu do pamětní knihy.
Cesta na Blaník vedla nejprve z kopce dolů, JC se dokonce obětavě brodil.
Jana s Dádou otestovali uměleckou svíticí tykev.
 
Slunci vstříc jsme vystoupali na památný Blaník. Vylezli jsme na rozhlednu a pokochali se krásným výhledem na podzimní krajinu.
 
Posvačili jsme v přízemním krásně vytopeném kiosku a JC se symbolicky bezdrátově spojil s internetím gymplem. Pak nás ponechal osudu a sestoupil do nížiny zpět do všedního života. My však pokračovali v hodokvasu radosti.
 
   
Vyšplhali jsme se ke stopě koně sv.Václava. Hanka a Dáda nás překvapili skvělou horolezí technikou. Irena objevila utajený vchod do podzemních garáží blanických rytířů - zapadla až po pás a rytíři jí ťafli do nártu. Získané krvavé jelito jí velmi potěšilo.
Ověřili jsme si sílu Jana Žižky - měl sílu zhruba 7 běžných gymplů - údajně nadzvihl kamenný stůl - my ho nadzvihli bez zvláštního vypětí také. Jana neustále kontrolovala plán cesty, abychom samou radostí omylem některý bod nevynechali.
Další strana