Velíz (16.11.2002)

web gympllu
první strana
Zatímco sádra rychle tuhla, provedl JC kruhový panoramatický multisnímek pomocí stativu s libelou. Výsledek bude umístěn v Maroldově kruhovém gymplím panoramatíčku.
panoramatická multigymplí fotka
V rychlosti jsme se podepsali na památeční list a ten jsme uložili do ochranné trubice. Po zatavení Hančiným voskem jsme se po kratším váhání vydali již rychleji na další cestu. Škarohlídové se chtěli vrátit pod směšnou záminkou, že celý plánovaný okruh nestihneme do světla ujít, ale naštěstí na pohled plachý a mírný Dáda ukázal vlčí tesáky pod jejichž výhružným ceněním se všichni opět spořádaně vydali na cestu.
Konečně nás vítal vrch Velíz, místo tak památné všem dávným i dnešním gymplům.
Pohřbili jsme pietně u vchodu do hřbitova naší sádrovou tlapu a s dojetím si nad ní zavzpomínali ubohého knížete Jaromíra, tak zle pronásledovaného osudem.
Na Velízském vrcholku se opět uplatnila Irenina lopatka s červenou rukojetí, s její pomocí jsme štastně zakopali i ochrannou trubici s našimi podpisy. Životnost trubice je 100 let, doufejme že naši potomci jí v roce 2102 stihnou vykopat včas!!
Cesta ubíhala stejně rychle jako podzimní sluníčko na pošmoutné obloze.
Na Vraní skálu nás vylezlo jen šest - naše štastné výrazy vypovídají dostatečně výmluvně o našich pocitech. Byli jsme na vrcholu našeho putování a byli jsme štastni. Krajina kolem se koupala v listopadových mlhách a gymplové opět dokázali svou sílu, lásku a věrnost gymplím ideálům. Dole v podskalí zatím JC zúrodňoval památnou půdu gymplí krví.
Za soumraku jsme dorazili zpět do Hředlí, jejichž hospůdce se z našeho příjezdu radostně zamžila okna. Rozloučili jsme se se spěchající částí naší výpravy a po občerstvující tlačence a sekané jsme i my zbývající odjeli noční mlhou zpátky do reality. Akce se natolik povedla, že na jaře musíme setkání opakovat.
bota.jpg (27867 bytes)
Doma jsem při pečlivém odbahňování bot téměř ucpal záchod, Velízské bahno má vzláštně tuhou konzistenci, přichytí se a nechce pustit. Myslím, že naše vzpomínky na Velíz nás budou také ještě dlouho provázet. Dádo, díky za skvělou trasu!!!
první strana