Velíz (16.11.2002)

	druhá strana     přípravy    mapa
Na startovní místo akce v obci Hředle u Zdic dorazil jako první Venca. Iniciativně zajistil vyjímečné prodloužení zavírací hodiny v místním konzumu, aby si opozdilci mohli doplnit své zásoby jídla. Druhé vozidlo těsně před Hředlemi nabralo již omdlévající poutníky ze Zdic. Janina jízda z Plzně byla na konci zpestřena Bývalým Virtuálem, který pojal cestu na akci jako jedno velké vlakové show. Je určitá naděje, že své zážitky z jízdy mezinárodními rychlíky i místními lokálkami jednou v daleké budoucnosti (až se definitivně vynoří ze svých děsivých a mátožných tunel) svěří i ostatním gymplům. V současnosti můžeme pouze hádat z jeho zářících očí, že i cesta na akci byla nádherným dobrodružstvím.
Seznámili jsme se s podrobnostmi dávných historických dějů, v jejichž stopách jsme měli kráčet. Janin Honzík, gymplí čekatel, vytvořil pro každého účastníka akce nádherné umělecky zdobené desky barevně skvěle odrážející tlumenou  podzimní barevnost naší výpravy. Desky skrývaly historický poklad - Dějiny Velízu od Šášně Osudové. Jenom rozbor věnování práce by zasloužil samostatné bádání.
Jen s malým zpožděním dorazila i osádka posledního vozu. Naše radost ze shledání nebrala konců. Po nezbytném a tradičním skupinovém fotu jsme se vydali na cestu směr památný Velíz
Cesta nás vedla krásnými místy plnými překvapení - obytné domky z topného dříví, ladem ležící rašeliniště, v mlhách se ztrácející pahorky.
Po krátkém civilizovaném úseku nastala divočina. Rozpadající se lávky, bahnitá koryta divokých potoků, husté pralesní porosty. V lese nebylo slyšet ptáčka živáčka, jen zlověstný tlukot naznačoval možnou přítomnost člověka nebo datla.
Velmi očekávány byly testy voduvzdornosti našich bot. Naše výprava se nenechala zaskočit, nové i staré boty se osvědčily.
Cesta vedla místní naučnou stezkou.
U každého zajímavého místa jsme se zastavovali a nadšeně si sdělovali dojmy. Mezitím neúprosně běžel čas. Kilometry zas tak moc neubíhaly.
Většina účastníků bohatě pojedla ze svých obřích dobře zásobených vaků a baťohů.
Na příhodném místě u potoka jsme zrealizovali náš první sen - zhmotnili jsme v sádře otisk stopy gymplů v dějinách lidstva. Otiskování se ochotně ujala Markéta, která dodala i sáček speciální gymplí sádry. Vodu jsme pochopitelně nemohli použít místní, přivezli jsme si k tomuto účelu svou vlastní, posvěcenou potem a krví dávných gymplích předků.
	druhá strana