Zbiroh (Skryje) Šakalí podzim aneb šelmy mění srst (13.11.2004)

web gympllu Bárta
Beneš
Cinger
Dvořáková
Fremr
Görnerová
Lukáš
Pražáková
Slepičková
Tejchmanová
 Další strana             Přípravy

Gymplí výlet do Zbiroha (ve skutečnosti do Skryjí, Zbiroh byl zvolen z konspirativních důvodů - viz PŘÍPRAVY) se konal v období velmi nepříznivém. I nejsolidnější světové meteorologické stanice věštily déšť se sněhem a severozápadní větry. V sobotu ráno opravdu mrholilo, v Plzni dokonce sněžilo a většina účastníků velmi vážně uvažovala nakolik síla a nosnost gymplí myšlenky převažuje nad reálnou možností podchlazení a promočení organizmu. Ovšem nakonec se všichni kdož slíbili svou účast dostavili, pouze Richardovi psi svou vůli projevit nemohli a zůstali z bezpečnostních důvodů mimo. Slíbené šelmy tak nakonec zastupovala pouze Jannina Myš , svého úkolu se zhostila se ctí a noblesou. Akce se zúčastnili:  DATELOREL ROGALEŇSÝKORA, RADAR, SOJKA, PĚNKAVA, BŘEHULE, KONIPAS a ČÍRKA. Sraz v 9:30 ve Skryjích splnil pouze KONIPAS, ostatní se zpozdili vinou sněhových závějí po cestě. O to větší byla vzájemná radost ze shledání.

Vymrzlé a liduprázdné Skryje kryté nízkými mračny byly natolik deprimující, že jsme nejprve načerpali energii v blízké restauraci. Guláš nás potěšil a natolik nabil energií, že jsme po krátké poradě byli schopni začít plnit náročný celodenní program
Naše cesta na hrad Týřov vedla Kozí stezkou přes vyhlídkové plošiny nad Berounkou.
 
Náš cíl byl naštěstí nedaleko a nebyl ani moc vysoko. Velmi zajímavá stránka plná nákresů a fotek jak hrad Týřov vypadal ve středověku je zde - velmi doporučuju prostudovat, kde jsme to vlastně byli.

Středověký Bergryft hradu (je to taková kamenná věžoidní trubka) se stal naší laboratoří. Obětavý DATEL sledoval bod srážky tří rozličných fotonů (parafinového, bezbateriového-válečného a baterčulinkového) zespodu. ČÍRČINO zrcátko splnilo funkci fotonové PASTI (zabraňovalo úniku pokusem vyplašených fotonů z vypočtených drah). Nejprve panovalo určité rozčarování, Dáda totiž hlásil, že nic nevidí, skeptická Larissa dokonce považovala celý vědecký pokus za naprostou ptákovinu. Teprve když jsme nad ležícím Dádou vztyčili improvizovaný pláštěnkový stan, pochopili jsme plný dosah Dádova nicnevidění. Všechny tři fotony totiž v místě styku (nad Dádou) interferovaly a protože měly fáze posunuté o 120 stupnů, výsledkem byla tma. Samozřejmě energie se neztratila, tu jsme plně využili při zpáteční cestě!!

   Další strana